Pohádka pro dítě, které se bojí tmy: jak pomoci

Znáte to nejspíš dobře. Ještě před chvílí Vaše dítě spokojeně skládalo kostky, a najednou nechce ani do svého pokoje. „Tam je tma,“ zašeptá a přitiskne se k Vám. Večer, který měl skončit klidným usínáním, se mění v dlouhé vyjednávání, rozsvícené světlo a pootevřené dveře. Dobře zvolená pohádka pro dítě, které se bojí tmy, přitom dokáže tenhle scénář proměnit. Není to kouzlo ani rychlý trik, ale nástroj, který malému člověku pomáhá pochopit vlastní pocity a znovu si tmu spojit s bezpečím, ne s ohrožením. V tomto článku Vám ukážeme, proč se děti tmy bojí, jak vybrat správný příběh a jak z něj udělat součást večera, na který se Vaše dítě bude těšit.

Proč se děti tmy vlastně bojí

Strach ze tmy je jednou z nejběžnějších dětských obav a ve věku zhruba od dvou do šesti let jím prochází velká část dětí. Není to rozmar ani snaha zdržovat usínání. Souvisí s tím, jak se v tomto období rozvíjí dětská představivost. Vaše dítě už dokáže vymýšlet příběhy, ale ještě spolehlivě nerozlišuje mezi tím, co je skutečné a co si vytvořilo v hlavě. Ve tmě, kde mizí známé obrysy hraček a nábytku, se tak z kabátu na židli snadno stane postava a z prasklého dřeva v podlaze krok neznámé bytosti.

K tomu se přidává něco přirozeného. Tma znamená ztrátu kontroly nad okolím. Dospělý ví, že pokoj je stále stejný, jen ho nevidí. Malé dítě to takhle neumí domyslet a reaguje na nejistotu úplně logicky, totiž ostražitostí a strachem. Když tohle pochopíte, snáz Vás přejde nutkání říct „vždyť se není čeho bát“. Pro Vaše dítě totiž ten důvod v danou chvíli existuje a potřebuje spíš průvodce než přesvědčování.

Dobrou zprávou je, že tahle fáze bývá dočasná. Jak dítě dozrává a lépe chápe rozdíl mezi představou a skutečností, strach ze tmy obvykle sám ustupuje. Vaším úkolem není ho co nejrychleji odstranit, ale provést Vaše dítě tímto obdobím tak, aby si z něj odneslo pocit, že se na Vás může spolehnout. Právě opora a klid, které mu teď dáváte, mu pomáhají budovat důvěru, že svět je i potmě bezpečné místo.

Jak pomáhá pohádka pro dítě, které se bojí tmy

Příběh dělá se strachem něco, co pouhé ujišťování nezvládne. Dává mu tvar, jméno a hlavně konec. Když Vaše dítě slyší o hrdinovi, který se také bál a nakonec zjistil, že tma skrývá i hezké věci, přestává být samo se svým pocitem. Zjišťuje, že strach je normální a že se dá zvládnout.

Pohádka funguje na několika úrovních zároveň:

• Nabízí odstup. O svém strachu se dítěti těžko mluví přímo, ale prostřednictvím postavy si ho může prohlédnout z bezpečné vzdálenosti.
• Ukazuje řešení. Hrdina, který si posvítí baterkou nebo si najde svou vnitřní odvahu, dává dítěti konkrétní vzor chování.
• Přerámuje tmu. Dobrý příběh spojuje noc s klidem, hvězdami nebo spícími zvířátky, takže tma přestává být jen prázdnem, ze kterého něco číhá.
• Uzavírá den. Pravidelný příběh signalizuje tělu i mysli, že je čas se zpomalit a odevzdat se spánku.

Pohádka navíc předává tuhle práci s pocity ve chvíli, kdy je dítě nejvíc vnímavé, tedy v klidu, v objetí a s Vaším hlasem u ucha.

Jak vybrat správný příběh

Ne každá pohádka na dobrou noc se hodí. Když má pomoci se strachem ze tmy, vyplatí se sledovat pár věcí.

1. Hrdina, se kterým se dítě ztotožní. Postava podobného věku nebo oblíbené zvířátko funguje lépe než vzdálený, dokonalý rek. Vaše dítě potřebuje vidět, že i „někdo jako já“ se bál a zvládl to.
2. Strach, který příběh nepodceňuje ani nezveličuje. Ideální pohádka obavu pojmenuje s pochopením, ale nedělá z ní drama. Vyhněte se příběhům s příliš temnými nebo hrozivými scénami, které by mohly obavu naopak posílit.
3. Jasný, uklidňující konec. Příběh by měl skončit tím, že se hrdina cítí bezpečně a usne v klidu. Dítě si tenhle vzor přenese do vlastního usínání.
4. Vlídný tón a pomalý spád. Večerní pohádka nemá napínat ani rozjívat. Čím klidnější jazyk a rytmus, tím lépe.

Zvlášť silně působí příběhy, ve kterých hrdina objeví, že tma není nepřítel. Třeba že právě potmě svítí světlušky, spí zvířátka nebo se dá krásně pozorovat měsíc. Když dítě uslyší svoje jméno nebo pozná známé prostředí svého pokoje, propojení s příběhem je ještě silnější, protože hrdina přestává být cizí a stává se tak trochu jím samotným.

Jak z pohádky udělat součást večerního rituálu

Sebelepší příběh zabere nejvíc, když je součástí pravidelného, předvídatelného večera. Děti se cítí bezpečně v rytmu, který znají. Když ví, co bude následovat, ubývá prostoru pro úzkost.

Osvědčuje se jednoduchá posloupnost, kterou dodržíte pokud možno každý den:

• Ztlumte světla a zvuky zhruba půl hodiny před spaním. Pomůžete tak tělu naladit se na spánek.
• Ustálete pořadí kroků, například koupel, čištění zubů, pyžamo, pak pohádka. Vaše dítě tak ví, že po příběhu přichází usínání.
• Čtěte klidným, pomalým hlasem. Váš tón dítě uklidní často víc než samotný obsah.
• Nechte v pokoji tlumené světlo. Malá noční lampička nebo hvězdný projektor promění tmu v něco přátelského. Ustupovat od úplného zhasnutí můžete postupně, v tempu, které dítěti vyhovuje.

Po pohádce se vyplatí zůstat ještě chvíli u dítěte, pohladit ho a v klidu odejít. Tenhle pevný závěr dne dává jasný signál, že je vše v pořádku a že tma, která přichází, patří k bezpečnému a známému večeru.

Co dělá a co nedělat, když se dítě bojí

Pár drobností v přístupu dokáže hodně změnit. Následující zásady se osvědčují napříč situacemi.

Co pomáhá:

• Berte strach vážně a pojmenujte ho. Věta „vidím, že se ti ve tmě nelíbí“ dítěti ukáže, že mu rozumíte.
• Dejte dítěti trochu kontroly. Ať si samo vybere pohádku, rozsvítí lampičku nebo si k sobě vezme oblíbeného plyšáka.
• Buďte trpěliví a důslední. Strach ze tmy obvykle časem odezní, zvlášť když má dítě pocit opory.

Čemu se raději vyhnout:

• Zlehčování typu „to je hloupost“. Pocit tím nezmizí, jen se dítě naučí o něm nemluvit.
• Strašení nebo žertování o strašidlech, byť v legraci.
• Sledování rozrušujících pohádek nebo videí těsně před spaním.

Pokud strach ze tmy trvá dlouho, výrazně sílí, narušuje spánek celé rodiny nebo se pojí s dalšími úzkostmi přes den, neváhejte se poradit s dětským lékařem. Pediatr Vám pomůže rozlišit běžnou vývojovou fázi od situace, která si žádá další podporu, a nasměruje Vás dál.

Malý krok, který dělá velký rozdíl

Strach ze tmy k dětství patří a ve velké většině případů je jen přechodnou zastávkou na cestě k samostatnosti. Vaše dítě se neučí, že se nemá bát, ale že i se strachem se dá žít a že vždycky existuje bezpečné místo, kam se vrátit. Tím místem jste Vy, Váš hlas a pravidelný večer, na který se dá spolehnout.

Až příště usednete k posteli a otevřete příběh, vzpomeňte si, že neděláte nic malého. Dáváte svému dítěti do rukou nástroj, jak porozumět vlastním pocitům, a spojujete tmu s tím nejhezčím, co večer nabízí, totiž s blízkostí, klidem a jistotou, že není samo. A to je dárek, který si ponese dlouho poté, co strach ze tmy dávno vyroste.

Vyzkoušejte pohádku na míru

dobrú.cz každý večer pošle vašemu dítěti pohádku napsanou přímo pro něj — s ilustrací a namluvenou nahlas. První 3 večery jsou zdarma, bez karty.