Jak naučit sourozence spolupracovat

Znáte to nejspíš dobře: sotva usednete s dětmi k večeři nebo se pokusíte společně uklidit hračky, strhne se hádka o to, kdo dostal větší kousek, kdo si smí hrát s autíčkem první nebo kdo bude sedět blíž u Vás. Sourozenecká rivalita patří k naprosto běžné součásti života v rodinách, kde vyrůstá víc než jedno dítě, a rozhodně neznamená, že děláte něco špatně. Je to přirozený projev toho, že se každé dítě uchází o Vaši pozornost, lásku a své místo v rodině. Dobrou zprávou je, že spolupráci se sourozenci můžete pomalu a laskavě učit. Nejde o to, aby se nikdy nehádali, ale o to, aby se postupně naučili řešit neshody, brát na sebe ohled a společně trávit večery v klidnější atmosféře.

Proč mezi sourozenci vzniká rivalita

Než se pustíte do konkrétních kroků, pomůže Vám pochopit, odkud rivalita pramení. Vaše děti spolu nesoupeří proto, že by se neměly rády. Soupeří o něco, co je pro ně životně důležité: o Vaši pozornost a jistotu, že jsou pro Vás stejně cenné jako jejich bratr či sestra.

Rivalitu často přiživují i další faktory:

• Věkový rozdíl – malé děti ještě neumí sdílet a čekat, zatímco starší od nich očekáváte trpělivost, na kterou nejsou zralé.
• Rozdílné povahy – jedno dítě je živější a hlasitější, druhé tišší; snadno pak vzniká pocit nespravedlnosti.
• Únava a hlad – většina večerních konfliktů propuká právě tehdy, když jsou děti přetažené a jejich sebeovládání je na nule.
• Srovnávání – i nevinná věta „proč to nezvládneš jako tvoje sestra" v dítěti zasévá pocit, že musí bojovat o Vaše uznání.

Když víte, že za hádkou nestojí zlá vůle, ale potřeba být viděn a přijat, snáze zachováte klid a reagujete s laskavostí místo hněvu. Rivalita také nabývá různých podob v různých obdobích. Když se narodí mladší sourozenec, starší dítě často zkouší, zda ho máte pořád stejně rádo, a může se dočasně vracet k chování, které už dávno umělo překonat. Ve školním věku se zase přidává soupeření o výkony, kamarády nebo oblíbenou činnost. Nic z toho není důvod k obavám. Je to jen znamení, že se ve Vaší rodině mění rovnováha a děti hledají svoje nové místo.

Nesrovnávejte a všímejte si každého zvlášť

Nejúčinnějším nástrojem proti rivalitě je způsob, jakým se svými dětmi mluvíte. Vyhněte se srovnávání, i tomu pochvalnému. Když jednomu dítěti řeknete, jak krásně uklidilo, a druhé posloucháte mlčky, druhé si snadno odnese pocit, že je horší.

Zkuste místo toho:

1. Popisovat, co vidíte, bez hodnocení druhého: „Vidím, že jsi poskládal všechny kostky do krabice."
2. Věnovat každému dítěti chvíli jen pro něj. I deset minut denně, kdy se věnujete výhradně jednomu dítěti, výrazně snižuje jeho potřebu bojovat o Vaši pozornost.
3. Ocenit spolupráci, ne vítězství. Když si Vaše děti pomohou, pojmenujte to nahlas: „Líbí se mi, jak jste to spolu vymysleli."

Každé dítě potřebuje cítit, že má u Vás své nezaměnitelné místo. Čím větší jistotu mu dáte, tím méně se bude potřebovat vymezovat vůči sourozenci.

Pozor si dejte i na role, které dětem nevědomky přisuzujete. Když jedno označíte za „to hodné" a druhé za „to divoké", obě do těchto škatulek postupně zapadnou a rivalita se ještě prohloubí. Každé dítě je mnohem pestřejší, než by se do jedné nálepky vešlo. Zkoušejte proto všímat si okamžiků, které do dané role nezapadají: chvíle, kdy je „divoké" dítě něžné nebo kdy to „hodné" projeví zdravou dávku odvahy. Tím dětem otevíráte prostor, aby se nemusela vymezovat jedno proti druhému.

Nechte děti řešit spory, ale dejte jim mantinely

Instinktivně chcete každou hádku okamžitě zastavit a rozhodnout, kdo má pravdu. Tím ale často jednomu dítěti přisoudíte roli viníka a druhému roli oběti, což rivalitu jen prohlubuje. Místo role soudce zkuste být spíš průvodcem.

Pomáhá jednoduchý postup:

• Nejdřív pojmenujte emoce. „Vidím, že jsi naštvaný, protože jsi chtěl to auto taky." Když se dítě cítí pochopeno, rychleji se zklidní.
• Nechte je navrhnout řešení. Zeptejte se: „Co s tím uděláme, abyste si mohli hrát oba?" Menším dětem nabídněte dvě možnosti na výběr.
• Zasáhněte jen tehdy, hrozí-li ublížení. Fyzickou agresi je samozřejmě potřeba zastavit hned a jasně.

Když dětem dovolíte hledat řešení, učí se dovednosti, které jim vydrží celý život: naslouchat, hledat kompromis a domluvit se. To je mnohem cennější než odpověď na otázku, kdo měl pravdu.

Zaveďte společné večerní rituály

Rivalita ustupuje tam, kde děti zažívají pocit sounáležitosti. Právě večer, kdy jste konečně všichni doma, je ideální čas budovat společné okamžiky, na které se děti těší. Předvídatelné rituály navíc dětem dodávají pocit bezpečí a zklidňují je před spaním.

Osvědčené společné rituály:

• Společný úklid jako hra – nastavte časovač a proměňte skládání hraček v soutěž s časem, kdy jste jeden tým proti hodinám, ne proti sobě.
• Střídání drobných úkolů – jeden prostírá, druhý roznáší ubrousky. Spolupráce na běžných činnostech přirozeně tlumí soupeření.
• Sdílený čtecí kout – když si děti sednou k jednomu příběhu, zaměří pozornost stejným směrem a napětí mezi nimi opadá.

Právě společná pohádka bývá tím okamžikem, kdy sourozenci na chvíli odloží spory a naladí se na stejnou vlnu. Když do příběhu vstupují oba jako hrdinové, kteří si navzájem pomáhají, mají před sebou jemný a nenásilný vzor spolupráce, který si přenášejí i do běžného dne.

Nemyslete na spravedlnost jako na stejnost

Mnoho večerních hádek se točí kolem jediného slova: „to není fér". Děti pečlivě hlídají, kdo dostal větší porci, delší pohádku nebo novější tričko. Snadno pak sklouznete k tomu, že se snažíte všechno dělit úplně stejně. Jenže dokonalá stejnost je past. Nikdy se Vám nepodaří rozdělit všechno na milimetr přesně a děti se stejně budou cítit ošizené.

Místo stejnosti zkuste dětem ukazovat, že spravedlivé znamená dát každému to, co právě potřebuje:

• Když se jedno dítě ptá, proč druhé smí zůstat déle vzhůru, vysvětlete klidně: „Protože je starší. Až budeš takhle velký, budeš moct taky."
• Nedělte pozornost podle stopek, ale podle potřeby. Někdy potřebuje více podpory to nemocné nebo smutné dítě, jindy to, které řeší něco ve škole.
• Vyhněte se roli účetního, který přepočítává každý dárek. Když dětem opakovaně dokazujete, že máte všechno spravedlivě rozdělené, jen posilujete jejich potřebu neustále měřit a porovnávat.

Když děti přijmou, že láska není koláč, který se ukrajuje, ale něco, co je nekonečné pro každého z nich, ubývá i důvodů k soupeření.

Buďte dětem vzorem klidu

Děti se učí především nápodobou. Sledují, jak Vy sami řešíte neshody, jak mluvíte, když jste unavení, a jak reagujete, když se něco nedaří. Jestliže na hádku odpovíte křikem, dáváte tím dětem najevo, že hlasitější vyhrává. Když naopak zpomalíte, zhluboka se nadechnete a promluvíte klidně, ukazujete jim, že i těžké chvíle se dají zvládnout s rozvahou.

Nemusíte být dokonalí. I Vy máte právo na únavu a vlastní emoce. Když Vám ale jednou ujedou nervy, můžete to napravit: omluvte se a pojmenujte, co byste příště udělali jinak. Tím dětem ukazujete něco nesmírně důležitého – že chybovat je lidské a že vztah se dá vždy znovu spravit.

Mějte trpělivost a rozumná očekávání

Spolupráce se sourozenci není cíl, kterého jednou provždy dosáhnete. Je to dovednost, která roste společně s dětmi. I sourozenci, kteří se dnes bez ustání přou, k sobě často v dospělosti chovají hluboké pouto. Drobné každodenní hádky jsou zkrátka způsob, jak se učí vyjednávat, prosazovat se i ustupovat.

Pokud Vás ale trápí, že jsou konflikty mimořádně časté, prudké nebo že jedno z dětí dlouhodobě strádá, úzkostní se nebo se uzavírá, nebojte se to probrat s dětským lékařem nebo psychologem. Nejde o selhání, ale o zodpovědný krok. Odborník Vám může pomoci vidět situaci s odstupem a nabídnout postupy šité na míru právě Vaší rodině.

Buďte na sebe laskaví. Každý večer, kdy se pokusíte reagovat s pochopením místo hněvu, je malým vkladem do vztahu Vašich dětí. Nemusí se to podařit pokaždé a nemusíte mít hned viditelné výsledky. Přesto pomalu a jistě budujete domov, kde se Vaše děti cítí bezpečně, přijímané a milované – a právě z toho pocitu jednou vyroste jejich vzájemná blízkost.

Vyzkoušejte pohádku na míru

dobrú.cz každý večer pošle vašemu dítěti pohádku napsanou přímo pro něj — s ilustrací a namluvenou nahlas. První 3 večery jsou zdarma, bez karty.